5. závod Mistrovství republiky 2005 - Bělá pod Bezdězem   2.-3.7.2005 (fotili Kuba a Tomáš Michalovi)

volný trial jsme jeli poprvé a bylo to dost náročné	protože se musela vybrat sjízdná a zároveň nejvíce "bonifikované" trasa	"normální" trialy byly tradičně na horách písku	a někteří se na ty hory nemohli dostat a váleli se dole	kola hrabala téměř pořád
a občas se i zahrabala	tento kopeček se stal osudný všem, kromě Milana	to je chvilka před zapadnutím	a to je právě okamžik zapadnutí	a nepomohlo ani Petrovo (můj náhradí spolujezdec) heverování
Milan, který "lapací" kopeček objel, bojoval na další písečné bouli	a to je snaha o vyjetí z "mystické" rokle	Milan se taky hezky snaží	a tady se zase do rokle (té druhé, vedlejší) spouští Jirka Klasna	a Klemáci tentokrát strávili na boku opravdu dost času
ač se to nezdá, jeli jsme druhý "roklový" trial jako první a zde se zcela zbytečně snažíme vyjet do branky	poté. co jsme tu branku objeli, musíme zase zpět do rokle - dost z kopce, že?	Milan to vzal šupem	a děsně se u toho kroutil	tradiční písečné sprchy při rychlostkách
měli jsme píseček úplně všude	v podvečer přišlo na řadu testování nových disků kol (ty jsme vymysleli a vyrobili) a pneumatik	a je fakt, že to krásně lezlo po písku	úžasně se to i naklánělo - ale ta šířka, to není na české trialové branky	Milan si také lebedil
ale zjistil, že se dá zahrabat i s nimi	pak si v trialu "zatrénovali" i junioři	a vcelku byl na polygonu dost šrumec	nedělní RZ nám sedla	a tak jsme si radostí poskočili
Milan při divoké jízdě ztratil i vlajku	a Jirka Klasna zase hlavu při průjezdu pravou zatáčkou	trial v rokli byl podobný tomu ze včerejška, ale Milana potrápil o poznání více - nebýt stromku, už by se váleli	pískové trialy byly již projeté a tak šlo o přesnost	je neuvěřitelné, že se dá přejet úplně čerstvě nasypaná hora písku
	přibližně v tomto místě Kuba, coby můj nedělní spolujezdec, zabral za rajčák tak silně, že ho utrhl	Milanovi se tento trial vydařil a vyhrál ho	vyhlášení bylo radostné, Autosema na prvních dvou místech a navíc spousta nadějné omladiny

..... a losovací spravedlnost konečně zasáhla!

Bělá nás přivítala, tak jako všechny předešlé závody Mistrovství republiky, ohavným uplakaným počasím. Díky ochotným pořadatelům jsme zaparkovali svůj pojízdný cirkus na obvyklém místě, vypili pár pivek a znaveně ulehli.

Sobotní program byl pro speciály nový v tom, že jsme jeli poprvé tzv. volný trial, to znamená množství branek postavených v prostoru, kde nezáleží na tom v jakém pořadí je pojedeš a na tom kterým směrem to bude. Tedy vlastně na směru záleží, neboť jezdci jsou za průjezd bonifikování a to právě podle směru a tím podle dané obtížnosti.
Byla to makačka na bednu, připravit trasu tak, aby byla sjízdná a zároveň, aby ti přinesla co nejméně rizika a co nejvíce bodů. A navíc, aby sis ji zapamatoval. A ještě navíc, aby jsi ji stačil vůbec projet - bylo na to pouze 10 minut.
Startovní číslo 1 si vylosoval Jirka Klasna (a tím začala jeho "jedničková" série) a právě čas ho donutil, po zdržení vyvolaném zapadnutí v první brance, několik branek vynechat a rychle stíhat cíl. Tady totiž platí nedojetí=D.
Já s Petrem (jel se mnou v sobotu místo stále nemocného Zdeňka - a pojede se mnou i Eurotrial) i Milan s Robem jsme celý trial nějak zvládli, i když každý úplně jinak, a nakonec jsme měli o pár bodů lepší výsledek my s Petrem.

Druhý a třetí trial byly klasicky na vybagrovaných písečných haldách a tak to odskákal první startující. Opět si to vytáhli Jirkové . Zajímavostí byla první bouda Klemáků, kteří přecenili boční náklon a šli. Ve třetím trialu jsme všichni zůstali na břiše na vrcholu písečné hromady a jedině Milan s Robem ji, po pár pokusech objeli a celý trial vyhráli.

Poslední dva sobotní trialy byly postaveny v obávané rokli, tentokrát se startem odspodu a s výjezdem na vrchol (dosud to zvládli pouze Subíci). Jirkové Klasna s Provazníkem to na několikátý pokus dali (opět si vytáhli 1), my s Petrem jsme se po nich (a hlavně po Klemu) nahoru dostat nemohli a tak jsme vyrazili zdánlivě nesjízdnou trasou a ejhle! Ono to šlo a my tento trial vyhráli. Milan s Robem bojovali, ale čas učinil přítrž možnému absolvování trialu.

Do posledního trialu jsme si konečně vylosovali 1 my s Petrem. Výjezd roklí vzhůru a nakonci šikmo ven z ní postavená branka. Zkrátka pro nás holý nesmysl. No, párkrát jsme se o ni pokusili a poté ji vynechali, projeli branku druhou a čekala nás závěrečná, která se vracela zpět do rokle, ale v nejprudším a nejdelším místě. Pocit to byl hrůzostrašný, ale podařilo se a nebýt těch zbytečných pokusů na jedničce, tak bychom tento trial dokonce vyhráli. Klemáci opět testovali, co jim vydrží rám na boku a střeše.

Odpolední rychlostka byla tradiční a hezká. Jel jsem ji s Kubou, Petr musel odjet, a podařilo se nám ji vyhrát. Milan s Robem skončili hned za Klasnou.

Celý podvečer jsme potom věnovali testování nových disků, které jsme vymysleli a převážně Milan vyrobil. A testování to bylo veskrze úspěšné, ověřili jsme si, že široké a na 0,3 Atm nahuštěné pneumatiky vylezou po písku opravdu skoro všude a že naše disky se chovají tak, jak jsme očekávali.

V 19 hodin pak začala poslední schůzka účastníků Mistrovství Evropy před samotným odjezdem na Eurotrial 2005 a tímto děkuji všem zodpovědným, kteří se ji zúčastnili.

Neděle začala opět rychlostní zkouškou a opět se nám podařilo vyhrát. Také i proto, že Jirka Klasna skončil vdruhém kole na boku a tím získal, jinak těžko obdržitelné, "D".

Následovaly dva roklové trialy, přičemž oba byly o poznání jednodušší než včera. Ten druhý nám dal ale stejně zabrat, neboť jsem při výjezdu do druhé branky "trochu víc zaplynoval" a od té doby se okolo mě ozývalo po vzoru filmu Vesničko má středisková, "prej si pražákovi zboural sloupek". Byl jsem totiž jedinný, kdo měl v této brance problémy. Vlastně nebyl. I MIlan s Robem zde slušně zacvičili na dvou kolech a nebýt několika stromků, už by se váleli roklí. Takhle se se stromečky chvíli lísali a pak tu bránu dali bez doteku.

Poslední dva trialy byly opět v pískovišti a nepřinesly žádné zvraty, snad jen připomenu, že v posledním z nich, který stejně již nic nemohl rozhodnout, jsme se tak snažili zajet lépe než Milan, že Kuba při brzdění rajčákem zabral takovou silou, že zlomil kovanou tyčku , která tlačí na brzdový váleček.

A tak jsme lépe nezajeli, ale i přesto se nám podařilo urdžet první místo těsně před Milanem s Robem a Klemáky. Opět se ukázalo, i když tentokrát naštěstí z druhé strany, že zásadně rozhoduje štěstí při losování a že když je pech, tak hned alespoň dvakrát.

A tak děkuji štěstěně, že se na nás také jednou usmála a pořadatelům za bezvadně fungující závody.

Marek Michal