Eurotrial 2013

Offroad trialové mistrovství Evropy – jediný víkend v roce, kdy se sejdou ti nejlepší trialoví jezdci z celé Evropy, aby porovnali své schopnosti a techniku a utkali se o místo krále ve své kategorii. Jedinečný závod konající se každoročně první víkend v srpnu letos hostila Itálie. A tak se malebné městečko Villagrande di Montecopiollo v horách nedaleko San Marina proměnilo v centrum offroad dění.

Už v pondělí 29. července, kdy se otevřelo depo, sem začali proudit závodníci se svým doprovodem a také fanoušci jednotlivých týmů. A tak se začala louka rozdělená podle jednotlivých států pomalu plnit karavany, obytnými vozy, autobusy, vleky a samozřejmě také závodními vozy.

Nejeden z účastníků Eurotrialu 2013 měl strach, jak se Italové popasují s organizací celé akce, už však samotný příjezd nás překvapil. Čekalo nás poměrně velké plně vybavené depo. Nechyběly zde funkční a dostatečně silné elektrické zásuvky, které udržely i nepřetržitý chod klimatizací, ani kontejnery na odpad a i voda byla relativně blízko. Bohužel, ale poměrně velká česká reprezentace dostala jedno z nejmenších míst a navíc v kopci, takže se celý náš tým Autosema čítající celkem 7 obytných vozů a dva stany musel ubytovat v depu Dánska, jehož jediný reprezentant se přidružil k Norům, jejichž tým tvořily pouze dvě posádky. V depu nechyběly ani toalety a sprchy, o které se celý den staraly uklízečky a tím zajišťovaly skvělou čistotu po celou dobu trvání akce. I zbytek organizace Italové zvládli, přestože občas chyběly nějaké informace, zejména o časech a objevovaly se nesmyslné zákazy a chybná rozhodnutí. To však byly drobnosti, které celou akci určitě nezkazily.

My jsme na závodiště dorazili v úterý odpoledne, zabydleli jsme se a hned jsme se museli pustit do práce, protože v den odjezdu z domova jsem zjistil, že mi nefunguje ARB kompresor na uzávěrky diferenciálů a už nebyl čas na opravu. Po jeho rozebrání jsme zjistili, že se do něj dostala voda a dostupnými prostředky ho spravit nedokážeme. Naštěstí nás zachránili Italové, kteří nám objednali a přivezli shodný kompresor. Ten měl sice dorazit už ve středu ráno a místo toho dorazil ve středu večer, ale hlavní je, že vůbec dorazil a my jsme tak mohli uvést Semacruiser do plné bojové pohotovosti.

Úterní večer nám však připravil ještě jedno překvapení, a to když jsme při krátké projížďce zjistili, že Kuba má na své Olsemě zaseklou zadní uzávěrku a ta nejde vypnout. Dlouho do noci následovalo rozebírání levé zadní poloosy, která byla nakroucená a její výměna byla nezbytná. Měli jsme však novou, vyměnili jsme jí, složili nápravu zpět a i Olsema byla připravena.

Jinak středa byla spíše odpočinkový den, až odpoledne se konal první mítink teamleaderů, který přinesl základní informace o celém závodě.

Čtvrtek byl prvním dnem technických přejímek a český tým měl přijít na řadu v 11 hodin. Nejprve italští komisaři zkoušeli brzdový systém včetně ruční brzdy a poté následovaly samotné technické přejímky. Ty trvaly velmi dlouho, neboť komisaři byli opravdu důslední a kontrolovali snad vše, a tak mnoho posádek včetně nás muselo na opravné přejímky. Jednalo se však pouze o drobnosti, jako popraskaná hadička a neoizolovaný drát na Semacruiseru či nedostatečné zakrytí výfuku na Olsemě. Kuba se svým spolujezdcem Jardou si však přidělali starosti, když jim při neopatrném pohybu po autě praskla brzdová trubička, která se dá jen velmi těžko opravit. Avšak díky pomoci Petra Vachouška a dalších i tuto patálii vyřešili a úspěšně prošli technickými přejímkami. Jinak tomu nebylo ani u ostatních českých posádek, všechny prošly.

V pátek pokračovaly technické přejímky a my jsme tento čas věnovali procházení tratí. Jednalo se o trialy mezi stromy s tvrdým hlinitým podkladem pokrytým drobnými popadanými větvemi a listy a tři trialy byly na prudké stráni porostlé suchou trávou s častými ronovými rýhami. Sekce nevypadaly nijak náročně, místy až lehce, avšak to velmi svádělo k podcenění sekcí a následným chybám. Od dvou hodin byla otevřena testovací sekce, které jsme se účastnili jako jedni z prvních. Kuba s Jardou ji zvládli bez větších problémů. Problémy se však nevyhnuly mně, neboť hned v první brance jsem ohnul šťouchačku, a tak pro mě s Olčou sekce skončila vytažením. Oprava nebyla nijak náročná a pomocí bagru a několika ran kladivem byla tyčka zpět rovná a já se mohl do trialu pustit znovu. Druhý pokus už byl o poznání lepší, nicméně auto jednou z neznámých důvodů zhaslo. Při cestě do parc fermé, kde závodní auta musela být od technických přejímek Semacruiser opět zhasnul a už se ho nepodařilo nastartovat. Následovalo odtažení do servisní zóny, kde jsme se snažili najít příčinu. Opravdu to vypadalo jako naprostá záhada, protože auto začalo opět bezproblémově startovat. Po delším zkoumání jsme zjistili, že při zmáčknutí spojky se hnou kabely pod přístrojovou deskou a auto zhasne. Jednoduše jsme dráty „poštrachali“ a Semacruiser opět jezdil. V tom však přijel Kuba s podobným problémem. Zde se jednalo o problém s kabeláží od benzínové pumpy. Ten se také podařilo vyřešit a mohli jsme vyrazit na předváděcí jízdu, která vedla do centra Villagrande, kde byla postavená přejezdová rampa. Při dlouhém posouvání v koloně při teplotách přesahujících 30°C se naplno projevily Kubovy problémy s chlazením motoru, a tak zůstal stát uprostřed vesnice a následně musel být odtažen. Opět bylo co dělat. Pro závod bylo nezbytné, aby Olsema co nejvíce chladila, a tak muselo všechno přebytečné zakrytování motoru pryč, byla zvednutá kapota a motor nesměl běžet ani o minutu déle, než bylo nutné. Ještě v pátek večer musel Kuba opět na technickou přejímku, protože Italové chtěli zabránit jakýmkoliv nepovoleným úpravám. Vše se zvládlo a my jsme byli připraveni na závod.

Dle pravidel se závod odehrává ve dvou dnech od 8 hodin ráno a každý den je připraveno pro každou posádku 8 sekcí. Parc fermé se otevíralo v 7:30 a my jsme byli mezi prvními u výjezdu, abychom se mohli vydat na předem vybranou sekci a zde mohli počkat na start závodu. A závod pro nás začal opravdu dobře. V obou našich výkazech se objevovaly často nuly, Kuba nenasbíral žádný trestný bod dokonce v šesti trialech z osmi. Obě auta fungovala, jak měla, a zkrátka vše bylo super. Malé zklamání přišlo v předposledním trialu, kdy mi komisaři napsali velmi přísné couvání za otáčení ve svahu. S tímto rozhodnutím jsme nesouhlasili, nicméně neměli jsme žádný důkaz, a tak nám následně couvání bylo připočítáno. Asi nejnáročnější branka pro kategorii Modified byla čtvrtá branka v sekci, kterou jsem si nechal až jako poslední. Jednalo se o sjezd, nad který se muselo vycouvat do velmi prudkého kopce. Na druhý pokus se mi to podařilo, ale v největším záběru praskla přední poloosa. Naštěstí následoval jen sjezd brankou a rovně do cíle. Posléze jsme poloosu vyměnili za novou (půjčenou od Jirky Ježdíka, děkujeme) a opět odstavili obě auto do parc fermé. Bohužel kvůli množství posádek, velikosti areálu a celkovému časovému presu jsme příliš nevěděli, jak si vedou ostatní české posádky, a tak jsme s napětím očekávali sobotní průběžné výsledky. Ty pro nás byly milým překvapením. Kuba s Jardou byli v prototypech na druhém místě s 8 trestnými body za Larsem Dahlem, který měl 0 bodů, třetí byl Němec Marlon Lewandovski se 12 trestnými body. Bohdan Nowy byl na 4. místě už s větším bodovým rozdílem. Já s Olčou jsme v kategorii Modified byly na třetím místě s 30 trestnými body za duem Svensson – Aslaksen se shodným počtem 25 trestných bodů a čtvrtý byl Marek Vodrážka. Českým posádkám se dařilo také v kategorii Standard, kdy Oliver Vondráček byl na druhém místě a Miroslav Hudeček na čtvrtém s minimální ztrátou.

V neděli Italové většinou pouze otočili směr průjezdu branek, což znamenalo, že z prudkých sjezdů se staly náročné výjezdy a branky, které v sobotu byly postaveny za sebou, nyní nutily závodníky objíždět často celou sekci dokola kvůli každé z nich. Tím se staly sekce mnohem náročnější a trestné body začaly skákat rychleji. Přesto se nám dařilo dojíždět sekce velmi dobře a s minimem bodů. Zlomový moment pro mě nastal mém 5. trialu, když jsem si chtěl branku, kde většina závodníků couvala, najet z druhé strany a projet jí bez couvání. Místo toho jsem branku porazil a z ušetřených 5 bodů za couvání se rázem stalo 25. Ještě v dalším trialu jsem udělal několik chybiček, naštěstí už ne tak vážných a poslední sekci jsem dokončil opět za nula. Kuba se vyvaroval všech problémů a dokončil celý závod takřka bez chyby. Auta jsme po závodě odevzdali opět do parc fermé, kde museli zůstat až do ukončení závodu a mezitím jsme balili náš kemp, abychom mohli po vyhlášení vyrazit na dlouhou cestu domů. Během celého odpoledne se k nám dostávaly informace o tom, jak si vedou ostatní naši konkurenti, nicméně stále jsme čekali na oficiální výsledky. Kolem šesté hodiny večer jsme vyzvedli závodní auta z parc fermé, naložili je na vleky a šli jsme na vyhlášení, kde už visely výsledky.

Oliver Vondráček vyhrál v kategorii Standard s velkým náskokem před druhým Miroslavem Hudečkem s Irenou Hudečkovou. Já s Olčou jsme zůstali na skvělém třetím místě a mistrem v kategorii Modified se stal Mikael Svensson, na kterého jsme ztratili 25 bodů. Na krásném čtvrtém místě skončil Marek Vodrážka. V prototypech se na 3. příčku vyškrábal Bohdan Nowy, druhý byl Lars Dahl a novým mistrem této královské kategorie se stal Kuba s Jardou, kteří zažívají premiérovou sezónu v Olsemě a vůbec v kategorii Prototype. Po tomto senzačním úspěchu zůstávala jediná neznámá - pořadí jednotlivých národů. A o první příčku v tomto pořadí nesvedl boj nikdo jiný, než domácí Italové a Češi. Pouhé tři body nás dělily od Italů, kteří nakonec skončili na druhém místě a my jsme tak dosáhli neuvěřitelného výsledku, protože jsme se stali nejlepším státem na celém Eurotrialu 2013 a to jsme neměli ani zdaleka tolik posádek jako například Italové či Švýcaři.

Eurotrial 2013 byla krásná akce, kde český offroad trial dosáhl zatím svého největšího úspěchu a všem posádkám, které se na tomto úspěchu podílely, patří velká gratulace. Pro náš tým Autosema to byl také úžasný úspěch a zážitek, neboť máme doma mistrovský pohár z nejprestižnější kategorie Prototype. K tomu pohár za třetí místo v kategorii Modified a nemůžu si odpustit poznámku, že již od roku 2009 se nepřetržitě na stupních vítězů v této kategorii objevuje jméno Michal a vůz Semacruiser 6. Celkově bych chtěl jménem obou našich posádek mnohokrát poděkovat celému týmu Autosema za veškerou pomoc, bez níž bychom těchto výsledků určitě nedosáhli a jmenovitě bychom chtěli poděkovat Petrovi a Robertovi Vachouškovým, kteří se o nás starali zejména po technické stránce před i během závodu - díky nim se mohl Kuba věnovat opravdu jen na samotný závod a nemusel řešit teplotu svého vozu, neboť po každé sekci přispěchali s vodou a řádně motor schladili. Dále bychom chtěli poděkovat Milanovi Sedláčkovi za podporu v jednotlivých sekcích a samozřejmě také za technickou podporu. A nakonec největší poděkování patřící našemu tátovi Markovi, který nám pomáhal vymýšlet jednotlivé průjezdy sekcemi, staral se o nás během celého závodu a navíc se staral i o zbytek národního týmu, pravidelně přinášel organizační informace z mítinků teamleaderů celému českému týmu, hádal se za české posádky při technických přejímkách a hlavně zajistil samotnou účast Čechů na Eurotrialu 2013 - zaslal veškeré přihlášky a další nutné věci pro start každého účastníka. Bohužel veškeré toto úsilí a práci mnohé české posádky asi přehlédly nebo už snad zapomněly a nynější slova chvály směřují pouze k Jardovi „Montymu“ Vondráčkovi, jenž letos plnil funkci „styčného důstojníka“ mezi tátou (a tím informacemi od pořadatelů) a českým týmem a naopak nám ještě vyčítají, že jsme se ubytovali jinde než zbytek týmu, přestože nedostatek prostoru byl očividný.

… ale stejně to byl skvělý Eurotrial.